Slavnostní chvíli předcházela komentovaná prohlídka významných míst v okolí Náměstí republiky, která nejen prohloubila jejich znalosti o historii hlavního města, ale přinesla i inspiraci pro jejich vlastní budoucnost.
Putování historií: Od královského paláce k Obecnímu domu
Žáci 8. B se během dopolední exkurze seznámili s impozantními stavbami v centru Prahy. Obdivovali mohutnou budovu České národní banky, prošli pod Prašnou bránou, zahlédli bývalá kasárna přeměněná v OC Palladium, pokochali se pohledem na kostel sv. Josefa a zamysleli se nad proměnami Divadla Hybernia, kdysi kostela sv. Františka. Když paní průvodkyně Libuška položila záludnou otázku: „Kde bychom se ocitli na tomto místě ve 14. století?“, zavládlo krátké ticho, než jeden z žáků pohotově odpověděl: „V královském paláci.“ A měl pravdu – právě zde kdysi stávalo sídlo českých panovníků.
Obecní dům – symbol české identity
Obecní dům byl postaven mezi lety 1905–1912 jako reprezentativní kulturní a společenské centrum. Jeho hlavními architekty byli Osvald Polívka a Antonín Balšánek. Výzdobu budovy obohatili přední čeští umělci, včetně Alfonse Muchy, Mikoláše Alše, Josefa Mánesa a Ladislava Šalouna. Secesní styl, který zde dominuje, v sobě odráží ducha národního obrození i touhu českého národa po vlastní identitě.
Prohlídka plná umění a historie
Nejprve se žáci seznámili s dvěma historickými výtahy – Primátorským a Císařským (dnes Prezidentským), které jsou dodnes funkční. Poté vstoupili do Smetanovy síně, pojmenované po slavném skladateli Bedřichu Smetanovi, autorovi oper jako Libuše, Braniboři v Čechách či Dalibor. Monumentální varhany a sochy Ladislava Šalouna Vyšehrad a Slovanské tance po stranách jeviště podtrhovaly velkolepost prostoru.
Paní Libuška poukázala i na alegorické obrazy umění – hudby, poezie, dramatu a malířství – jejichž autorem je Karel Špillar. Žáci postupně procházeli jednotlivými sály, od Cukrárny až po Sladkovského sál, a obdivovali autentickou výzdobu v různých stylech – empírovém, secesním i art deco. Připomínka významných osobností, jako byli Božena Němcová, Mikoláš Aleš nebo Alfons Mucha, zdůrazňovala historickou hodnotu místa. Paní Libuška se se slzou v oku podělila o osobní vzpomínku: „Tady ve Sladkovského sále jsem chodila do tanečních. A Cukrárna je pro mě osudová. Tam jsme se brali s mým mužem.“
Slavnostní okamžik: Vysvědčení ve Sladkovského sále
Za zvuků Dvořákovy Novosvětské symfonie se třídní učitel Josef Meszáros postavil před žáky a s klidným, ale důrazným hlasem pronesl: „Vážené žákyně, vážení žáci, slyšíte úvodní tóny Novosvětské symfonie, protože toto vysvědčení představuje určitý předěl ve vašem životě.“ Po krátké odmlce pokračoval: „Postupně se přibližujete ke svému novému světu. Čeká vás rozhodnutí, jakému oboru se budete po ukončení základní školy věnovat. Právě Obecní dům může být pro vás příkladem – architekti, stavebníci, výtvarníci a mnoho dalších řemeslníků se semklo a dali vzniknout této reprezentativní budově.“
Následně ocenil, že se třída naučila nejen samostatnosti, ale také tomu, jak být prospěšní druhým. „To je ten nejsilnější základ do vašeho nového světa.“ V tu chvíli si mnozí žáci uvědomili, že jejich cesta se pomalu láme k něčemu novému, neznámému, ale vzrušujícímu.
Závěr v duchu radosti a přátelství
Po obdržení vysvědčení a pochval se třída přesunula na Staroměstské náměstí, prošla Ungeltem a zastavila se v kostele sv. Jakuba. Dopoledne vyvrcholilo v OC Palladium, kde už si každý našel svou oblíbenou restauraci a společně sdíleli zážitky z dnešního dne.
Žáci 8. B zažili nejen slavnostní chvíli, ale také si odnesli inspiraci do budoucna. Přejeme jim, aby do druhého pololetí vstoupili s novou energií, odhodláním a vírou ve vlastní schopnosti. Jak říkal jejich třídní učitel – síla je v tom, když se umíme spojit a tvořit něco krásného. A to platí nejen v architektuře, ale i v životě.
Mgr. Josef Meszáros
